1. Prolog

“ Pánové, nebudeme lámat Váš zájem přes koleno, jste dnes v situaci kdy Vám  MY, znovu přijatí příslušníci SNB, můžeme pomoci.
“ Proč je nabíledni. MY můžeme vše a vy, pro strach o existence, nemůžete nic.“
“ Proto jsme si MY, znovu přijatí, řekli jak dál v SNB a vás přesvědčíme, že to tak půjde.“
“ Děkuji za pozornost a přesto, že jste prošli prověrkami odborných i občanských komisí nemyslete si, že na Vás nemáme.“
“ MÁME.“

Je konec srpna roku devadesát. Nikdo z přítomných policejních velitelů jednoho z okresů na severu Čech nevnímal varování.

“ Martino proč. “
Ptal se po telefonní lince doktor obojího práva, velitel VB v okresním městě na severu Čech v hodnosti majora, milenky, když po příjezdu z porady s porevolučním náčelníkem Krajské správy SNB zjistil, že ji ve dvanáct hodin neuvidí.
“ Proč tak úředně.“
Odvětil dívčí hlas v telefonu.
“ Víš, chtěl jsem ti jenom říci aby sis svůj intimní život trhla za klobouk, miláčku.“
Mínil čtyřiceti dvouletý doktor obojího práva v hodnosti majora. A mínil tak proto, že mu stejně starý kolega, závidící dvaadvacetiletou Martinu, rád důvěrně řekl, že ji spatřil onoho dne jak se líbá s jakýmsi mladíkem u hlavního nádraží ČSD.
“ Já tě do svýho intimního života netahám, to snad někdo jiný, ne. A proč, to kvůli včerejšku, kdy jsi mne viděl s Josefem.?“
Odvětila zvonivým dívčím trylkem plným  radosti z obdivu mužů k ní.
Nejen proto, včerejší den byl pro mne šok, ale ve spojení s Tvým líbáním dnes ráno u nádraží mnohé napovídá. A každý chlap se realizuje v sexu a kariéře povolání, jasné miláčku. Přemítal v mysli doktor.
“ Ale ne, včera jsem hledal manželku a ne tebe. Dnes ráno mi ale řekli o tvým líbání u nádraží.“
Odvětil major do sluchátka
“ To jsem snad nebyla ani já, ne ? A jinak pokud vím dohodli jsme se na čemsi, pamatuješ ?“
“ Dohodnout se a cítit v duši, to jsou dvě věci, Martino.“
“ Já vím, to mi nemusíš říkat. “
Odvětila milenka, již ne tak zvonivě.
“ Jak jsi se měla na dovolené, co Tomášek ? “
“ Byla se mnou Iva, společně jsme ti volaly z jihu Čech.“
“ Já vím, volal jsem ti od stolu v grilu.“
“ Jak, tam mají telefon ? “
“ Ne, to byla telepatie, věděl jsem, že mi budeš volat.“
“ Netvrď mi. že máme stejné myšlenky .“
“ Nevím, Martino. “
“ Co Irena.“
“ Je mile hloupá a vypočítavá.“
“ To já také, ne. ? “
“ Ale ne úplně pitomá.“
“ V dopise, který jsi mi psal, jsem četla něco jiného.“
“ Ale ne, tam jsem řekl, že tak se chovají hloupé ženy a Tebe si považuji pro krásu duše. “
“ Tu neznámou jsi si dosadila Ty    sama.“
“ Zase jsi mne dostal. “
Odvětila Martina.
“ Nechci tě takto dostávat.“
Ale nesnesu aby jsi u mne cítila duševní oporu a pocit jistoty a spávala s nějakým Josefem. Mínil v duchu major.
“ Když již ze sebe musím vypudit tu otázku, kdy se uvidíme, Martino ? “
“ Nebuď zlý. “
“ Jsem, ale k sobě, miláčku. “
“ Dobře, já ti zítra zavolám, ano. “

Spěchala do sluchátka Martina.
“ Zkus to. “
Zachraňoval doktor reputaci muže věku zralých malin.
“ Já ale snad ani nechci aby jsi mi volala, Martino. “
“ Vlastně ne já, někdo jiný mi to zakazuje. “
“ Kdo prosím tě ? “
“ No moje nitro, přeci.“
“ To já vím, neříkej mi neustále co já vím. “
“ No tak, děvče. “
“ Podívej, já ti zítra zavolám a ty si rozmysli chceš-li mne vidět, ano ? “
“ Dobře, ahoj Martino. “
Je stále ještě konec srpna roku devadesát. To snad ne. Mínil pro sebe major. Máš zřejmě smůlu, pravda. Uvažoval v duchu. Dvě ženy znějící tóninou tvých citů utekly s jiným. No a co !  Věk zralých malin snad teprve přichází, ne. JANA tě milovala pouze v posteli. Ale nádherně, přiznej si. Její štíhlé, opálené tělo s dlouhýma nohama, oblými boky i hýžděmi, kořeněně voňavou hlubokou rýhou padající od Venušina pahorku do kytky klína a vystupující u prvých obratlů páteře, s útlým pasem a pevnými, velkými prsy až k měkce, mechově, velikým laskavým očím v krásném tváři, očím plnými touhy nymfomanky po sexu a díků za naplnění Janiných milostných tužeb, bylo víc než páně Dr. Plzákových 3 Y. Snad sto,tisíc, nekonečno Ypsilonů.
Na to se nezapomíná.
I velitel kriminálky, tvůj věčný rival a souputník v policejní rutině, ti záviděl. Zná Janu přes jejího muže.
A Martina. Ano v ložnici ti prchá. Ovšem její moudrost zralý ženy v infantilním věku dvaadvaceti let je mnohem víc než studeno při milování. Divíš se ale ? Tys v ní měl nejdříve probudit chuť na sex. Ne ji honem zahnat do postele. Dnes Janu nemiluješ pro její zradu té tvé velké lásky k ní. Proto i Martina by mohla dopadnout stejně pokud nepozná, že k ní cítíš víc než pouhé milostné touhy.
Meditoval krátce doktor.
Zavolám jí, je třináct třicet, ještě bude ve škole. Mínil pro sebe doktor a pokračoval v myšlenkách. Musím jí říci, že mé city vyhrály nad rozumem a aby mi již nevolala.
Na druhém konci linek ovšem Martina již nebyla.
“ Luboši, beru si volno.“
Volá major služebními linkami.
“ Potřebuji klid. “
“ Souhlasím, ahoj. “
Odvětil Luboš. Díky Luboši, převratem vyvolený veliteli. Loni ho převrat vynesl do oblak. Já, ač jsme se často nepohodli, jednal pro jeho jmenování. Dnes doufám, že recipročně. jdu na hlt dobrého vína.