13. Třetí Martin střípekPropukly prázdniny. Martina pilně připravuje svůj letní tábor pro děti. Já chci aby se blíže seznámila s některými z mých dětí.
Moje, respektive naše děti. Prvé tři se narodily v dobách nelásky Marienky ke mně. Já tím propásl nejkrásnější dobu jejich dětstsví.
To vidím dnes na benjamínkovi rodiny, čtvrtém dítěti, synovi.
Nejstarší dcera, dnes patnáctiletá slečna, krásně rostlá a půvabně pubertální. Trápí jí středoškolská studia a zájem chlapců o ní.
Prvorozený syn zakrývá rozpaky začinajícího chlapství, ve svých čtrnácti letech, předstíráním tvrdosti a suverenity. Nabízím mu cvičení v posilovně.
Druhorozená dcera, napůl dítě a dívka. Hárá ji v těle ďáblík, vyskakuje jí z očí a snaží se v lidech kolem ní najít protějšek.
A náš benjamínek. Posbíral nejvíce sebejistoty, chti do života a správný drzosti. Musíme ho až krotit.
Martina si na svůj letní tábor vybrala druhorozenou dceru a prvorozeného syna. Pomáhám jí se vším co potřebuje. Můžu díky významu postavení veliltele. Dělám to pro Martinu i pro svoji zamilovanost v ní.
V jejích očích vídím stále vzdor mladé dívky, nu je o dvacet let mladší a má na to nárok.
Pijeme sklenku vína v kanceláři náměstka ředitele podniku ZELENINA. Slíbil zajistit zeleninu pro tábor.. Při loučení řekne.
– Tak mi představ slečnu, je tvoje dcera.?
– Dcera ne.
Odvětím a s Martinou se na sebe podíváme.
– Patří ti to.
S chutí se směje Martina když odcházíme pryč. Když Martině pomůžu zajistit ostatní potraviny volá mi ze školy a já poprvé z jejího hlasu cítím cosi jako souznění. 23
Při odjezdu na tábor se syn v autobuse užasle dívá na Martinu a nemůže s ní spustit oči.
V průběhu táboření má Martina svátek. Jedu za ní, vezu puget růží a sebe. Přijíždím do krásného údolí v lesích, tábor je vpravdě záslesácký.
Martina mi jde naproti v maskáčích, které má odemne.Ve chvíli kdy jí dávám kytku a líbám jí, řekne.
– Ani si ty květiny nezasloužím .
Nevysvětluaje ale dál a já se neptám. Tábor je po celou noc prázdný, děti jsou venku do rána. Martina mne provází táborem, nabízím jí pomoc při přípravě oběda dětí na druhý den. Napětí z mého příjezdu odplývá a napětí nás obou se pomalu uvolňuje.
– Potřebuji se osprchovat.
Řekne poté Matina.
– Kde prosím tě.
Ptám se udíven
– No. Máme přeci koupelnu, viděl jsi.
Odvětí Martina.
Za svitu měsíce, za úplného ticha lesa prožívám malý zázrak. Mladá a krásná jdívka se pro mé oči nenuceně sprchuje nahá na lesní mýtině. Spolu s užaslým měsícem jí svítíme, já kapesní svítilnou.
Očekáváné milování bude konečně přirozené. Měsíc bude při tom, on může. Ve stanu je pouze jedno úzké lůžko
– Ty budeš spát se mnou.?
Něžně svým trilkem špitne Martina. Poprvé co jí vídám cítím, že jí hladím pro ní, pro Martinu. Líbám krásný madonin obličej. Ve světle svíčky získal zvláštní zlatistý nádech. Pramínky ofiny, které si Martina vždy pečlivě upraví, jí dodávají výraz něžnosti a panenství. Dlaní a hrudí vímám vzednuté něžné prsy. Slastí vzepjaté tělo milenky spěchá dlouhými vlnami vstříc mému klínu. Nechávám se jimi unášet bouří milování. Martina přichází pro slast s pravidelností běžící gazely. Neúprosně opět a znovu.
Svíčka je zhašena, nastala úplná tma. Klín mé lásky běsní, přetěžko odolávám. Rukama vnímám nádheru boků a dlouhých nohou své souputnice, krásné víly, dívky mající strach v mých citů. Chutná mi. Snad i já jí chutnám.
Z očí prozařujících tmu a Martina chtění tiše mi přicházet naproti cítím, že konečně snad prožíváme krásné chvíle společně.
Občas musím její dlouhý nohy donutit vzlétnout k plátěnému stropu stanu.
Tepve tehdy mohu přimět Martinu ke společnému rytmu naší plavby ve vodách milování.
Znavena mi usíná na rameni. Lažím tak abych se mohl dívat na spící Martinu.
Usíná hluboce, spánkem dítěte, klidná a tulící se.
Dnešní noci jsemj neprožil spoalující vášeň nýbrž křehký, něžný až snový přelud.
Bojím se, že se rpzplyne.
Ráno vstávám prvý a zapaluji ohně. Líbám budící se Martinu a snídám jí připravenou snídani.
Přelud zatím kpokačuje.
Jak dlouho ještě, nevěřím, ale chtěl bych.
Když odjíždím přiběhne a nachá se políbit. Možná to nebyl přelud.
Vracím se druhý den brzo ráno, tábor spí. Jsem v uniformě policisty..
Vítá mne bratr Martiny. Předávám mu slíbené věci a Martinu budím polibkem. Zve mne na neděli v noci, ne tedy až na úterý.?
Přijíždím v dohodnutý večer a moje obavy se naplňují. Tábor je plný dětí, Martina v jakémsi komickém, nicméně slušivém úboru, mne vítá víc než rozpačitě.
Zklamán odjíždím a přežvykuji jakousi dobrou pohodu s partou horolezců, dvou mužů a dvou dívek, nezapomene říci Martina, které ona vezla autem kamsi.