15. Střípek beznaděje

Na stole zběsile vyzvání telefon.

–  Prosím, major ………… .

 

– Dobrý den, tady Českolovenská televize, redakce dokumentaristiky, redaktorka …………… .

 

–  Prosím co si přejete.

 

Říkám překvapen do telefonu.

 

– Příští týden za vámi pane majore prijedu.

 

Říká příjemný hlas jistě mladé redaktorky a pokračuje.

 

– Chci s Vámi pohovořit o problémech romů, co vy na to.

 

25

– Rád,  přijeďte.

 

Odvětím, zavěsím a vše volám svým novým velitelům, jak mi káže služební mrav. Je mi povoleno s příjemně hovořící redaktorkou pohovořit.

Pociťuji stahující se kruh beznaděje kolem mne.. Tu je řečeno, že nevydržím a budu vyměněn. Tu, že se opíjím a jsem neschopný velitel. Na mou stížnost psanou krajskému veliteli mi odvětil písemně, že vše činím účelově.

Jsem zmatem, vím o důkazech vyviňujících mne, ale nemám je komu nabídnout. Nikdo z nových velitelů mi nevěří.Chci být velkorysý  a neozývýám se již.