Marienka učí na jiné škole, přestěhovali jsme se. Jedu do bývalého působiště ženy pro plat. Je září kroku devadesát.
Plat mi předává Martina.
A kdo mne políbí na uvítanou z jihu čech.
Martina je stále odcházející milenka a polibek odmítá.
– Stojíš vůbec o to abych za tebouz tahle běhal ?
Říkám tvrdě debalkově, pro sebe samozřejmě.
– Nemůže se líbat každých pět minut s jiným a abys za mnou běhal o to nestojím.
Smetá mne do prachu mých zištných citů.
Dopisem se pokouším jí smést hlouběji. To pro lásku k ní, ne pro fakt pouze jí samé. Pochopí tentokrát.
Zdá se, že pochopila či snad ne.
Dnes stále vidím svoji zištnou zamilovanost