19. Kamínek mnoha zjištění

Spěchám za šéfem OF sdělit mu důležitá fakta. Od něho jedu honem k rodině a sedám se všemi u večeře.Nedojím ani když  přiletí vzkaz.

 

– V osm večer  na vás pane majore čeká ve městě paní redaktorka Čst se štábem.

 

Počkej na mne. Říkám hlídce policie.

Při horečné přípravě k cestě za paní redaktorkou, již vím, že i mladou, celkem pohlednou a chytrou, uvažuji nad slovy šéfa OF.

 

– Pane majore, říkal mi před chvílí, mám dojem, že vše proti vám přišlo z útvaru policie, tedy od vás, co vy na to.

 

Nedávno mi Marienka řekla, že jen lidi s nimiž jsme na jedné lodi nás mohou hodit přes palubu.

No když ale moje loď je od hlídkové služby až po nejvyšší veliltele na kraji.

Marience ahoj, dětem pusu. Nejstarší dcera zavlní mikádem a ležérně mávne rukou. Pusu již otci nedává.

– Dobrý večer pane majore.

 

Vítá mne paní redaktorka, Štáb sestává z režiséra, kameramana, produkčního, osvětlovače a  řidičů dvou vozidel Čst. Působí mile, stáb jako celek.

Provázím je nočním městem, jako obvykle mají smůlu. Téměř nic se něděje. Zjišťuji, že paní redaktorka spává s panem režisérem.

Žádám je o svezení do Prahy, za Martinou a její kamarádkou Ivou..

Noc je krátká, spím tři hodiny.

Brzo ráno rychlé rozloučení s rodinou a hodnem za paní redaaktorkou.

Točí hovory s rómy a se mnou..

– Pane majore, slyšeli jsme názory, že si obyvatelstvo tvoří domobranu, když policie selhává.

Útočí pane režisér.

– Nic takového jsem neslyšel a policie neselže. Odpovídám.

Natáčí rozbité domy po rómech. Konečně vyjíždíme do Prahy. Dopraví  mne až na místo. Je něco po sedmnácté hodině. Martina spí. Otevírá krásně rozespalá. Procházíme se po Praze, slyším Martinu a  vidím její pokoru.

Není to znovu pouhý přelud?

– Vracím se k tobě protože vím,  že když budu chtít opět se rozejdeme.

– Před tím mi vadila neodvolatelnost tvých citů.

City  jí dusily.?

Doznívá v mých myšlenkách a uvědomuji si, že jsem svými city dusil i vztah k Janě.

– Na co myslíš.

Útočí Martina. Má cit pro vystižení chvil mého zamyšlení a bystře reaguje.  Dnes se nedočká odpovědi. Před námi se rozvírá prostranství Můstku a pěší zóny. Praha je jiná než bývala. Atmosféra je naplněna prazvláštním napětím. Nedokáži ho pro sebe  definovat. Nevidíme ani stopy po proklamované kriminalitě. Přesto mi profesní obavy velí opatrnost. Vnímám okolí a nechávám Martinu plnými doušky dýchat ono klima Prahy.

Oba se obáváme noci, kdy nám nezbyde než spát vedle sebe. A oprávněně, Ta noc byla děsivá, vůbec nespím, Tělesno zamilovaného muže mne žene k Martině. Cit varuje, nakonec i vítězí. Konečně svítá, vstáváme a loučíme se s Ivou spěchající zpívat ve sboru.

Ven z toho bytu kde se dusím, ven na vzduch a slunce. Čeká nás předlouhá cesta do Roudnice a zpět., kdy musíme najít bratra Martiny na nádraží u vlaku v Praze.

V Roudnici jsme úspěšní, vracíme se k Ivě a s ní jedeme hledat Martina bratra. Po zmatcích na pražským hlavním nádraží se mihneme kolem mého svatého místa, místa dlouhého a horkého líbání s Janou. Trochu tím Martinu škádlím. Konečně si můžeme na vydechnout. Jdu si na chvíli lehnout, vidím že Iva s Martinou si chtějí cosi sdělit a já u toho nemusím být.

Usínám ihned.