Ano, je to ona. Dlouhovlasá blondýna, zběhlá od muže z Jugoslávie. Tehdá nás přeci obsluhovala, Tehdá před odjezdem Martiny se synem na jih Čech.
Ale děvče.
“ Prosím Vás co piji.“
“ Buška z Velhartic.“ Odvětí obsluhující blondýna.
“ Jiné víno nemáte.“ Skočil doktor servírce do věty.
“ Ale ano, Mullera.“
“ To je ono, ještě jednou dvě deci, děkuji.“
“ A co dělá Vaše neposedné dítko, mladá paní.“
Ona není tak nehezká jak se zdálo, naopak má jiskru v očích.
“ Ale je u babičky, ještě, že je slunečno.“
“ To je dobře, díky za víno.“
“ Prosím.“ Odvětila servírka k majoru běžícím již opět svými myšlenkami.
Jsi snad i pohledná, děvče zběhlé od muže ze spřátelené Jugoslávie, víno je ale tak chutné, nalej ještě. Ještě prosím, ano.
Dost už ale, doma čeká žena Marienka, žena poznající až po patnácti letech manželství se mnou, že o moji maličkost snad i stojí. Dnes, kdy jí prokvétají vlasy na skráních a naší prvorozené dceři je patnáct let a dalším třem dětem postupně méně. Dnes, kdy milování s ní je technicky dokonalé, kdy ona cítí každý dotek a ví jak bude milování pokračovat, když posunutím nohy naznačím. Dnes kdy je Marienka stále žádoucí, pohledná a milování stále, přes nedostatek citů, vyžaduje. Dnes kdy mé zamilování v ní slábne tak, jak narůstá mé zamilování k Martině. Přesto si jí jako matky našich dětí vážím a odejdu od ní až ve chvílích kdy ona bude chtít.
Ona byla ve svých třiadvaceti letech milována mužem mého dnešního věku.Přesto se z rozumu, či snad pro jiného, rozhodla jeho city neopětovat. Dnes možná v koutku duše lituje. Bohužel u ní jde o nápodobu v rodině. Její matka jí vychovala k obrazu svému. Role k níž jí výchovou předurčila jinak chytrá, bystrá, společenská a sečtělá matka Marienky, je nezávidění hodná.
Snad ani nádheru obapolného milování nepozná. Své city investuje právě tak, jako její matka, výhradně do dětí. Partner, možná právě pouze já v roli partnera, je na okraji jejích zájmů.
Snad pouze milostné touhy nás drží poblíž sebe. Já narkoman sexu dnes ale cítím, že pouze ve spojení s city má sex smysl.
Dost ale milostného života, doktore obojího práva. Pochop, že nejen city ale i takzvaná “ sametová revoluce “ je částí lidské hry o život. Úder onoho sedmnáctého listopadu léta páně osmdesát devět posledního století druhého tisíciletí po Kristu byl osudný a neúprosný. Nic netuše, i když informace stb a přátel ¨z městského výboru KSČ naznačovaly politické proudy v Čechách, zuříc a naříkajíc na bídou vedení státu soudruhem Jakešem, jsi pocítil sílu kvasu mas občanů. Tys v uniformě majora VB plaše sledoval masu lidu nesoucí transparenty s obsahem pro tehdejší státní režimem nemyslitelné. Šlo o skutečný pohyb mas a dějiny ti majore daly šanci prožít tu pohnutou dobu. Je pravdou, že v bídě tvé osobní existence, kdy ji neměl jasno v hlavě tvrdě zpracovávané komunistickou ideologií. V hlavě právě před nedávnem prošlé martyriem rigorózního zkoušení na právnické fakultě University Karlovy. Věřil jsi v ideu komunismu a nechápal, proč ve světě nevzniká řada dalších států se socialistickým zřízením. Kdy takzvaný tok informací shora neustále chrlil pravdu o nastupující kontrarevoluci v zemi. V čase kdy jsi až po přečtení řádek náhodně vyvěšené tzv. charty 77 pochopil, že asi nebylo vše v pořádku.
V té době byl mozek doktora práv v hodnosti majora VB tvrdě zpracováván nejen tzv. sametovou revolucí ale předně city k Janě.