6. Střípek šílené rozkošeAno, Jana pomohla překonat mnohá má životní úskalí. Předně asi stres z manželství s Marienkou. Díky Janiným vytrvalým a opakovaným strázním jsem dozrál a vyšel z děsů postpuberty. Dnes, kdy se zmiňuji o bídě a lesku svého života pokorně poklekám a děkuji moudrému vesmíru za krásu i nuzotu lásek daných mi prožít.
Marienka, zákonitá manželka, mne odmítla záhy po narození naší prvorozené dcery. Tehdy ale vládla mou duší právě ona, Marienka. Je sice o dva roky starší , ale pohledná. Ona ovšem, pod tíhou výchovy v rodině a profesního zaměření v matematice, pozapomněla na sociální interakci se mnou, svým manželem. S mužem kterého, jak ráda vypráví, setřásla ze stromu a naučila jíst příborem.
Želbohu, možná díky mu, přerostl žák učitelku aniž to ona postřehla.
A tam je hranice a snad až důvod mého hlubokého zamilování do Jany.
Asi ano.
Marienka byla svého času v jiné životní pozici. A já, kluk z vesnice, vůbec nevěděl a vědět asi ani nemohl co si počít s neutěšeným stavem citů nás dvou. Až jednou, jakousi životní cestou, jsem dozrál v muže a ve svých pětatřiceti letech vstoupil do časů věku zralých malin. Právě díky Janě a strázní z jejích citů.
Zamilován jsem byl do dna své černé duše.
Nijaká předtím mne tolik osudově, krásně, hluboce, cele, plně, neskutečně a krutě nezaujala.
Jak jsem si říkával – z plna hrdla.
Pro ní opustit kariéru, přestože jsem tvrdě ambiciózní, rodinu, děti, nic nebylo nemožné.
To vše jsem byl rozhodnut položit na oltář svých citů k Janě, či snad vzájemnému citu. Bohužel, pouze v mých rozjitřených citech se rodícího vzájemného vztahu, vidím dnes.
Jinak jsem tehdá nemohl, nechtěl, vlastně pouze žít s Janou bylo pro mne nezvratné rozhodnutí a jediný cíl.
Ona viděla život jinak.
Jako Terinka ze Zvonokos. Mé výkony společného milování brala jako radost ze života, toť vše co jsem pro ní znamenal, snad vedle mé kariéry ve vedoucí funkci v řadách VB. Za oněch dlouhých pět let si vedle mne našla, jak ona říkávala, to byla náhoda, další dva milence..
No a na dobu s nimi mne vždy odstavila.
Potkávali jsme se sice, nicméně sporadicky, pouze díky mé nezměrné zamilovanosti a touze po Janě. Vždy se na mne krásně usmála. To ano
Usmála a dost.
Já trpěl prázdnem a nedostatkem její přítomnosti v mém životě. Po měsících plných Jany a milování s ní to byla hrůza. Nikdy neslyšela můj stesk, ten ale byl. A silný až zničující. Vše prostupující, každou tisícinu vteřiny mého tehdejšího života.
Poslední čas plný slunce a Jany bylo léto roku osmdesát devět. Janin manžel byl tři letní měsíce na montážích v cizině a mi se mohli téměř denně vídat.
Co vídat. Vyhledávali jsme se navzájem chtěli být jeden pro druhého krásní, jiskřící. A byli.
“ Víš, já se s takovou pozorností jak se chováš ke mě ještě nesetkala.“
Slýchal jsem od ní, sedící vedle mne v autě, když jsme hledávali místo pro milování. Její velké, tmavé a laskavé oči zářily jenom pro mne. Tehdá ano, To místo nám nakonec poskytl můj bratr.
Byl s rodinou mimo a půjčil klíče.
“ Jano počkej, ten gauč se dá rozložit.“
Podruhé v časech našeho zamilovaní mi Jana, již bez rozpaků, pomáhala rozkládat onen gauč.
“ Já si zajdu do koupelny.
Řekla Jana prostě.
Přišla po chvíli. Vysoká, štíhlá na sobě mrňavé kalhotky prokreslené černí kudrn klína a záměrně odhalující oblé hýždě a prodlužující již tak dlouhá Janina stehna. Pevné a velké prsy protlačovaly látku bílého trikotu průhledného trička vzrušením ztvrdlými bradavkami na koláčích dvorců..
Vzápětí vtiskla, její již nahá, stále pevná, velká a horká prsa, pokolikáté, svůj kód od kůže mého ¨hrudníku.
“ Máš krásné svaly, to se mi líbí.“
Vrněla Jana.
“ Já vím .“
Odvětil jsem a připravil ji i sebe ke slastnému milování na její hrazdě.
“ Pojď.“
Vrněla Jana doslova.
“ Mě se po tobě a milování stýskalo.“
Dodala.
Vrněla ve chvíli kdy nahá uléhala na gauč.Ležíc rozprostřela smyslně a neřestně svůj klín pro horké milování. Tělo opět vláčné a pružné. Dlouhé nohy vrhaly Janin nenasytný klín stále, opět a znovu v ústrety přicházející slasti. Oči zeširoka otevřené a pokryté závojem rozkoše. Odpočinky mezi byly kratičké. A ještě znovu a opět téměř bez přestání.. Dnes snad nejdéle a nejčastěji za dobu co se známe. Vnímám mladá, pevná, dlouhá a pružná stehna obepínající mé boky jako laskavý molo přístavu mého korábu zmítaného šílenstvím krás bouře dnešního milování, vnímám milenčina stehna vrhající pánev vstříc slasti z horkého milování na její hrazdě.
Slast stoupá a hodiny neúprosně ubíhají.
Líbajíc poté Janin klín cítím její rty ve svém.
Vše je krásné.
“ Miláčku.“
Říká Jana, rytmicky a chtivě opět vzdychajíc naproti.
:“ Miláčku, jaké děťátko máš na řadě ?
“ Po synovi přeci holčičku, vždyť víš.“
Odvětím a opět překvapen krásou Janiny tváře znovu užasle vstřebávám její oči pokryté slastí, něhou a pokorou.
“ Já s tebou asi budu chtít tu holčičku.“
Přivinula se udýchaně těsněji a její dlouhé nohy se opět vznesly plavým letem labutí vysoko do oblak. Převysoko, způsobujíc hluboké vplynutí, veskrze hluboké vplynutí našich těl v jedno.
Janina hrazda již nepřekážela.
Když Janiny smyslné rty znovu prudce rozechvěly můj klín poté, kdy se i ona těšila z doteků mých úst ve svém, stačím ještě odvětit nevěřícně zalknut.
“ A kdy, dnes Jani.“
To ze snových představ mít Janu a její dítě. Dnes vidím, že skutečně s pouhých mých snových představ.
“ Asi hned příště, pojď ještě, pozítří až se uvidíme.“
Odvětila vzdychajíc, opět tisknouc lůžko šíjí. Přišli jsme v osm večer, je jedna hodina ráno. Musíme se loučit a. na tváři Jany vidím napětí. Dnes vím, litovala zmínky o dítěti. Na to měla již jiného vyvoleného