4. Střípek milování a bolesti z ní

Odjíždím s dcerami na bulharské pláže, poprvé k teplému moři. Letecky, ještě lacino a přes Vaška v Praze, Těšíme se. Od Vaška, který před nedávnem pozval mne a Janu na víkend do svého bytu kde žije s druhou ženou a kde dnes přespáváme s dcerami před odletem.

Tehdy po večeři, když osprchovaná, nahá, kořeněně voňavá a vášnivá Jana spojila naše těla v jedno bílou ocelí mužství, povzdechla.

     “ Bála jsem se, že se opijete a usneš.“

Řekla ve chvíli kdy opět, pokolikáté již, rytmicky, vytrvale a slastně vzdychala vztyčena nademnou.  Její velké, pevné a horké prsy, stále se pyšníc koláči dvorců a slastí ztvrdlými bradavkami, opisovaly důstojnými houpavými vlnami rytmus milování. Štíhlý roubík pasu padal do klína, boků, hýždí a stehen.

Tehdy jsem nejen vzdával hold veškerým krásám Janina těla, hladíc nabízená milenčina zákoutí, ale při každém dosednutí Jany do mého klína, kdy její dlouhá stehna vytrvale pozvedávala klín aby pak znovu a znovu vetkla prstýnky ochlupení do mého, odolával náporu trvající slasti.

Když šíjí a boky opět spočinula na lůžku a své dlouhé nohy nechala plavně vzlétnout ke stropu místnosti ložnice Vaška, přicházela stále smyslně, neřestně, chtivě a neúprosně pro rozkoš.

Mohla. Já vládl svému mužství a mohl jí dávat co chtěla. A dávat chtěl.

Ráno přiběhla pro další dávku opět přímo ze sprchy. Nahé tělo pokryté krůpějemi vody jako kytka ranní rosou. Živočišné teplo klína se snoubilo s chladem krůpějí vody v prstýncích ochlupení Janina klína.

Klečíc tiskla koleny a tváří lůžko a prudkou vůní klína, snoubící se s krásami křivek boků a hýždí padajících do hluboké rýhy, nabízela celé své ženství a vyžadovala dlouhé a vytrvalé milování.

Opět se dočkala.

Snídaně, připravená ženou Vaška, mezitím vychladla. Musela po tak dlouhém čekání.

Dodnes mé podvědomí uchovává prudkou vůni Janiných tělesných šťáv, vonících po pomeranči a rozkrojené paprice zároveň.

     “ Budu muset říci dcerám aby mi tě v Bulharsku hlídaly.“

Řekla Jana před cestou k moři. Přesto se mi opět nedaří jí poslední dny před odjezdem

dosáhnout, pouze telefonem. Moře splnilo očekávání, bylo slunečné, laskavé a teplé,jak moře má být.

Po návratu jedu za Janou, volám jí.

     “ Jak bylo u moře.“

Ptá se.

     “ Včera jsem viděla tvé auto u nás. Tebe  jsem neuhlídala, opálil jsi se?“

     “ To Víš, bylo tam hezky.“

Odvětím.

Uklidňuji se, miluje mne.

Nebylo tomu ovšem tak.

Nastoupila další, dnes vím, staronová náhoda Jany. Bylo mi dáno být opět odstaven z plného zamilování v ní.

Končil říjen a řítil se listopad roku osmdesát devět.

Janu vídám opět pouze ráno když kroužím autem kolem Janiny cesty do práce. Usmívá se krásně, ale drží mne tvrdě na distanc. Kudy chodím myslím na Janu. Doslova se trápím a neumím z toho ven, nemohl jsem umět.